NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dvě turecké kapely vydaly splitko a hádejte co hrají..? Inu, jeden by tomu nevěřil, ale ony hrají death/grind v americkém střihu. Hm – to nakonec dneska dělá leckdo, že? Jenže dělat to dobře, to je jiná věc! A docela bez výhrad si troufám prohlásit, že obě kapely na tomhle splitku s přehledem splňují to, co si pod dobrým death/grindem představuju. První kapela s poněkud neoriginálním názvem Suicide na svém materiálu přináší obzvlášť kvalitní porci „duchovní krmě“ zvící čtyři chutné chody. Nevím čím to je, ale Turecko se zdá být zdrojem mnohým skrytých extrémních talentů – po gorových perlách Cenotaph tu máme přemýšlivé pojetí deathmetalu v duchu Suffocation, čtyři songy prošpikované mnohými kurlinkami a sóly. Suicide se vám s dobrým zvukem a jemnou kytarovou prací i technikou dostanou do podvědomí jako skalpel... Rozhodně velké překvápko, které následuje třídílný existenciální opus v podání Cidesphere. „Umírání ve zmatku“ je rozděleno na tři části (Who Am I, Fatal Resurrection, Twisted Reality). Cidesphere jsou z podobného těsta jako Suicide, ale jsou o poznání nedoválenější a ne tak pěkně vykynutí. Také mjaí podstatně vetší sklony k melodičtějším vyhrávkám. To ovšem neznamená, že by byli špatní – je to prostě jenom trochu jiná, ale velmi dobrá složka tureckého deathmetalového kebabu. Ačkoli o obou kapelách nic dalšího nevím, dokonce ani to, zda ještě existují, přesto si na nich často a rád pochutnávám...
9 / 10
Vydáno: 2001
Vydavatel: ZOO Productions
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.